Duha

Vím.., 

že barva nebe je modrá jako len 

a ta mě nikdy nezradí. 

Vím.., 

že má duše hoří touhou poznání 

a když někdy pláče sůl, 

tak Duha .. 

Duha je tou ,co bolest přemostí. 

Vím.., 

že na křídlech lásky a vlně snění 

není těžké nechat se unášet, 

jen tak.....bez zardění. 

Vím.., že chci jít polní cestou a mířit do lesů. 

Přes brody a peřeje řek se přenesu 

a šplhám k nebesům. 

Tam mračna plují nízko 

a hvězdy , ty jsou na dosah. 

Tady cítím sílu a volnost, 

jako orel ve svém vzdušném království. 

Vím.., 

že až těžká mračna odplují, 

potom přijde chvíle, 

kdy Slunce, 

to dobré, prastaré Slunce 

zas prozáří můj kraj … 

a teplo dýchne do mé duše. 

Potom vím..., 

že i ptačí symfonie, 

šelest listů ve stromech 

a omamná vůně květin 

splolehlivě 

sůl z mé duše osuší