Ty a já

V uších mi zní slova písně ,co tak důvěrně znám. 

“Tak jsem se vrátil na stará místa , 

abych se s láskou sešel jak dřív, 

abych to cítil a viděl Tě z blízka , 

jak nejjasnější slunce v oblacích. 

Vykřesal chvíli a ze světa nářků , šel najít Tvůj stín.“ 

Je to tak dávno... 

…. stesk ve své duši stále mám a ta křičí 

nechci být sám. 

Myšlenkou volám své blízké a lákám je k setkání. 

Vzpomínky běží jako film, paprsek z nebes mě ozářil. 

 Tu laskavý a něžný pohled od ustarané ženy , 

co ruce zhrublé od roboty má. 

A tady muž, jenž dostihla ho lakota a špína druhých, 

pro své dobro pikal, když přítel - zrádce, mu život vzal. 

Mnoho dětí ...a jejich syn, 

prohrál svou bitvu se zdravím. 

Velké ego, velký cíl, však jeho duše spasena, 

neb včas poznal svého anděla. 

Jeho dcera, měl ji rád, 

i když pevnou rukou nad ní vlád. 

Na křižovatce života, zasáhla je bolest a samota. 

Avšak věčnost a lásky dobrota , 

přivede je zpět, před bránu života. 

Tam Anděl s klíčem v ruce bude stát a je jisté, 

že chystá se otvírat. 

Až opustíš ten Božský ráj 

a budeš chtít život úprkem brát, 

zastav se a nespěchej, 

vše si řádně vychutnej. 

Svůj návrat na stará místa, 

k láskám a věčnému slunci v oblacích. 

Tam anděl Tvůj Tě osloví a radu chce Ti dát, 

snaž se mu prosím naslouchat. 

„Hleď, ať mohu Tě za přidělený čas, 

v Božském ráji přivítat.